K čemu rebelie?

Ztráta biodiverzity a masové vymírání

Jsme svědky zániku více než milionu druhů, přímo způsobeného naším způsobem života, dobyvačnou ekonomikou a úrovní spotřeby. "Otec biodiverzity" E. O. Wilson odhaduje, že ztrácíme 27 tisíc druhů ročně, neboli každých 19 minut jeden - a to je ještě optimistický odhad, rada pro biodiverzitu při OSN to odhaduje na 150 denně. Naše planeta funguje jako celek: když ovlivníme jednu její část, může vzniknout dominový efekt s drastickými následky pro všechny ostatní. Odlesňování snižuje schopnost Země ukládat uhlík, těžba surovin a zemědělství ničí přirozené prostředí, po obchodních trasách se šíří nemoci a invazivní druhy a průmyslové vykořisťování přivádí mnohé druhy k vyhynutí.

Tím, že pokračujeme v ničení přirozeného prostředí - tedy systému podpory života na našem kosmickém ostrově - riskujeme zvýšené nebezpečí přenosu nemocí od divokých živočichů a možnost dalších pandemií jako COVID-19.

Kvůli těmto aktivitám roste riziko pandemií, protože se více lidí dostává do kontaktu a konfliktu se zvířaty, od kterých pochází 70 % nových lidských nemocí. (...) přinesla nevýslovné utrpení lidí a po celém světě zastavila ekonomiku a společenský život. Takto člověk přispívá ke vzniku pandemií. [COVID-19] ovšem může být jenom začátek.
- The Guardian

Ztráta biodiverzity ale ovlivňuje mnohem víc: naši produkci potravin, ekonomiku, schopnost vyrovnat se s extrémními výkyvy počasí. Od aspirinu po nejrůznější léky na rakovinu, více než polovina všech léků v klinické praxi pochází z nenahraditelných přírodních zdrojů a vědci věří, že nespočet užitečných látek čeká na objevení v pestré divočině amazonského pralesa nebo džunglí východní Asie. Ničením přirozeného prostředí si ničíme vlastní budoucnost.

Změna klimatu a množství CO2 v atmosféře

Každá z posledních čtyř dekád byla teplejší než ta předchozí a posledních pět let bylo nejteplejších v historii. Změna klimatu je jedním z nejničivějších důsledků naší průmyslové společnosti. V roce 2018 zveřejnil Mezinárodní panel OSN pro změny klimatu (IPCC), který sdružuje nejlepší experty z příslušných oborů, zvláštní zprávu o účincích globálního oteplení o 1,5 °C na naši planetu.

1,5 stupně není nijak velké číslo, že? Jenže když uvažujeme v celoplanetárním měřítku, je to sakra hodně. Následky překročení této teploty by pro nás byly ve všech ohledech katastrofální: ostrovy a pobřežní města zatopené stoupající hladinou oceánů, smrtící vedra, sucha a nedostatek jídla a vody, což by celé národy vyhnalo z jejich domovů. Není těžké pochopit, že před sebou máme vážný problém. 1,5 °C může znamenat katastrofu - pro naše zdraví, přírodu, globální ekonomiku a náš způsob života.

Víme, že koncentrace skleníkového plynu CO2 v atmosféře od průmyslové revoluce narostla o neuvěřitelných 45 %, a to především v důsledku lidské činnosti: spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny, kácení lesů - důležitého úložiště uhlíku - pro pastviny a pole, dopravy a průmyslových exhalací.

Pokud máme mít aspoň šanci na odvrácení katastrofy, musíme zachránit současně klima i biodiverzitu.

Zpráva IPCC říká, že abychom zabránili oteplení o víc než 1,5 °C, potřebujeme do roku 2030 dosáhnout nulové uhlíkové bilance, což by znamenalo masivní snížení emisí a drastické změny v našem životním stylu a přístupu k životnímu prostředí.

A víte, co je na tom nejlepší? Blesková masová mobilizace lidí i státních aparátů během boje s COVID-19 nám názorně předvedla, jak rychle dokážeme měnit zaběhlé pořádky, když nám jde o krk. Pandemie nám dokázala, že protiopatření odpovídající svým rozsahem velikosti problému je možné a nutné. Máme příklad; viděli jsme, že když je to nutné, dokážeme radikálně změnit naše chování i ekonomické systémy. Nyní je čas připustit si pravdu o klimatické a ekologické krizi a aplikovat na ni stejný postup: zmírnit její dopady a přizpůsobit se budoucnosti, která se na nás valí. Budovat odolné systémy, pomáhat nejzranitelnějším, přejít k regenerativním a decentralizovaným ekonomikám a vejít se do existujících ekologických limitů. Můžeme proměnit systémy, které nás do této situace dostaly, protože jinou možnost nemáme. Musíme obnovit náš vztah k Zemi.

Když si uvědomíte, před jak obrovským problémem stojíme, poznáte, že to, co dnes vlády dělají, ani zdaleka nestačí. Pařížská klimatická dohoda je měla přimět k radikální společné akci. Ale nepřiměla. Vidíme, že naše instituce neberou tuto krizi vážně, a proto musíme vrátit moc lidem, aby mohli pomocí participativní demokracie a občanských shromáždění učinit nezbytná odvážná rozhodnutí.

XR je nadstranická - nesvazují nás politické a kulturní konvence, stejně jako si z nich nic nedělá ani klimatická krize. Nepodporujeme konkrétní vlády ani politické strany.

Třetí požadavek XR částečně odpovídá na otázku, čím se lišíme: "Vláda musí zřídit občanské shromáždění a řídit se jeho rozhodnutími v otázce klimatické a ekologické spravedlnosti." Občanská shromáždění po celém světě pomáhají řešit věci, do kterých se politikům nechce nebo se jich bojí. Jsou navržená tak, aby pomohla navrhnout a rozhodnout, jak co nejlépe adaptovat náš systém v termínu, který nám věda vymezila.

Občanské shromáždění přivádí dohromady obyčejné lidi ze všech úrovní společnosti, aby se vzdělávali, diskutovali a vymýšleli doporučení v rámci určitého tématu. Členové shromáždění jsou vybíráni náhodně, aby se vyloučily jakékoli politické vazby nebo vedlejší zájmy a aby se zajistilo, že bude zastoupen opravdu celý průřez společností. To znamená, že všichni, kdo se na občanské shromáždění podívají, uvidí lidi, kteří vypadají jako oni, žijí jako oni a mají i stejné starosti. S pomocí školených facilitátorů se tento reprezentativní vzorek obyvatelstva propracovává informacemi od širokého spektra odborníků i investorů, diskutuje, porovnává různé názory a úhly pohledu a hledá shodu.

Občanská shromáždění se již na mnoha místech světa používají a pomáhají rozhodovat o ožehavých tématech, do kterých se politikům nechce šťourat nebo se jich přímo bojí. O klimatické a ekologické krizi už jednají ve Francii, Velké Británii a Kanadě.

Řešení klimatické a ekologické krize není žádná legrace a evoluce nás naučila dávat přednost krátkodobým ziskům před dlouhodobými následky. Klimakrize je nejtěžší zkouška těchto protichůdných požadavků. Je jako pomalý nákladní vlak, který sem tam někoho přejede a ostatním se vyhne, ale nakonec se trefí do naší křehké globalizované ekonomiky a její vzájemně propojené články rozbije na kousky.

A proto jsme se my, rebelky a rebelové, odhodlali společně povstat. Vidíme tu nespravedlnost - nejen vůči chudým, ale i vůči nenarozeným - že skoro polovinu světových emisí má na svědomí méně než 20 % lidí.

Příliš dlouho jsme upřednostňovali zisky před přírodou, ekonomický růst před lidmi. Je čas přehodnotit náš systém, změnit jeho cíle a přejít k regenerativním kulturám. Lepší svět není jen utopie. Právě teď se přímo před našima očima odehrávají generální opravy a přestavby celých ekonomik. Tradiční názor, že jediným měřítkem zdraví společnosti je ekonomický růst, už nepřichází v úvahu. Je načase zařadit do pokoronavirové rekonstrukce nové systémy. Systémy založené na rovnosti, podporující naši společenskou základnu, respektující hranice planety a ekologický strop a navržené tak, aby umožnily adapatovat se na příznaky klimatické a ekologické krize.